Literárněhistorický kontext
a) Zasadit dílo do kontextu autorovy tvorby
Euripidovi je připisováno celkem 92 her, avšak do dnešní doby se jich zachovalo pouze 18 (4 z nich připisovány neprávem).
Nejslavnější z jeho děl, Médeia, je v dnešní době jednou z nejoblíbenějších a nejhranějších antických tragédií, avšak za Euripidova života tomu bylo přesně naopak. Jeho díla byla všeobecně neoblíbená. Athéňanům nebyl příjemný Euripidův pohled na svět. Byl realista, ve svých dílech často kritizoval politiku a morální nastavení tahdejší athénské společnosti. Lidmi byl také velmi často označován za misogyna a to i přes to, že v jeho dílech byli nejčastěji hlavními hrdinkami ženy.
Se svými hrami vyhrál v soutěži autorů celkem pouze třikrát a konkrétně Médeia bylo dílo, za které dostal v roce 431. př.n.l. nejhorší 3. místo (na prvním místě byl Euforion, na druhém Sofokles). Prohra se však netýkala pouze Médei. Básníci a autoři vždy závodili se čtyřmi dramaty najednou (tzv. Tetralogie), proto propad této Euripidovy tragédie mohl souviset s ostaními, jak se zdá, méně podařenými dramaty. Těmi byly: Filoktetés, Diktys a satyrská hra Eristai (ženci).
O Euripidově životě se toho mnoho neví. Narodil se na Salamíně (485 – 406 př.n.l.), do bohaté rodiny. Od dětství ho otec údajně nutil trénovat atletiku. Byl to velmi vzdělaný muž. Ke konci života ho nenávist Athéňanů vyhnala do Makedonie, kde poté také nešťastnou náhodou zemřel. Prý ho při návratu z hostiny napadli psi. Většina lidí to považovala za náhodu, ovšem našli se tací, kteří byli toho názoru, že psy poslali rozbouření Athéňané.
Mezi další jeho známá díla patří například Ifigénia u Taurů (Ifigénie v Tauridě), Helena a Hippolytos.
b) Zasadit autora do kontextu světové tvorby
Euripides žil v období antického Řecka. Jedná se o období mezi příchodem řeckých kmenů do egejské oblasti (2. tisíciletí př.n.l.) a nadvládou řecké říše 4. – 6. století př.n.l.). Antické Řecko vytvořilo mimořádně vyspělou kulturu, nejvíce pak v architektuře. Řecká vzdělanost měla velký vliv také na formování křesťanství. Euripidovými nejznámějšími současníky byli Aischylos (Oresteia) a Sofokles (Král Oidipus, Antigona, Élektra).
V porovnání např. s Aischylem, který psal o boji člověka proti osudu, popisoval Euripides v Médeie především boj člověka s člověkem. Jako muž dokázal také velmi dobře vykreslit postavu Médei i jiných svých ženských (především hlavních) postav. Ve svých dílech často zpochybňoval jednání bohů.
Umělecký styl: starořecké drama
Drama – divadlo:
- Veřejná záležitost
- Zpočátku náboženská, později zábavná funkce
- Divadlo bylo organizováno správou městského státu a financováno bohatými občany
- Ženám nebylo dovoleno hrát, mohly se však představení účastnit
- Zahájení představení: Dionýsův kněz obětoval sele, poté se losovalo o pořadí, v němž se měly soutěžní hry hrát
- Nejslavnější řecké hry – původ v obřadních hrách boha Dionýsa (=bůh plodivých sil přirody), oslava jara
- Nejdůležitější svátky:
- velké dionýse = jarní svátky, konané v březnu po znovuzahájení mořeplavby, trvaly 5 dní
- lénaje = leden – únor
- herci hráli v maskách z kozí kůže, nosili dlouhé oděvy a střevice s vysokými podpatky (aby se zvýšila jejich postava)
- hrálo se jen ve dne (kvůli světlu)
- každý herec měl více rolí, ženské postavy hráli také muži (díky maskám to však nebyl problém)
- jednalo se spíše o závody autorů
- porota: 10 náhodně vybraných osob; za každý athénský obvod 1 osoba
- o umístění poté hlasovalo 5 z nich (aby výseldky nemohly být ovlivněny – losovalo se
- vítěz byl ověnčen břečťanem a dostal také finanční odměnu
- 1. cena přinášela každěmu výherci velkou váženost a příležitosti, naopak 3. cena znamenala propadnutí, naprostou potupu
- Divadla:
- Původně dřevěná, později kamenná
- V dolíku => výborná akustika
- Části:
- Orchéstra: kruhová nebo polokruhová plošina určená pro chór
- Skéné: vlastní jeviště
- Hlediště: do svahu kopce
- 1. řada vedle hlediště = čestná, zdobená místa (kněží, veřejní představitelé města), 2 vchody pro obecenstvo
- Průběh
soutěží:
- 1. den – dithyramby (zpívané kultovní hymny)
- 2. den – komedie
- Zbylé dny – tragické trilogie
- Úplně nakonec bylo vždy satyrické drama – mělo za úkol zlepšit obecenstvu náladu po sérii tragických her
- Nejvíce 2
žánry:
- Tragédie, komedie
- TRAGÉDIE
- Starší než komedie
- Doslovný překlad: Kozlí píseň (démoni představeni v podobě kozlů)
- Vznik: z obřadných zpěvů (dithyrambů) zpívaných na počest boha Dionýsa, dílem sboru pěvců oblečených do kozích kůží, doprovázeno tancem
- Cíl: u diváka vzbudit hrůzu a soucit s hrdinou
- Usmrcení se nepředvádělo na jevišti – informuje o něm posel
- Znaky:
- 1. Téma čerpá z mytologie
- 2.
Hrdinové:
- Odvážní, stateční
- Krutí, samolibí
- 3. Konflikt se silnějším (boj s osudem, bohy, zákonem, společností, …)
- 4. Končí tragicky (hrdina: fyzicky podlehne, mravně zvítězí)
- 5. Přítomnost chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
- 6. Jednota času, děje a místa (tzv. Aristotelova zásada tří jednot: zásada děje, místa a času; děj je na jednom místě, během 24 hodin a bez vedlejších odboček)
- 7. Děj se nečlení na dějství
- 8. Spojení mluveného slova, zpěvu a tance
1. Rozbor
a)
– Literární druh: drama
– Literární žánr: tragédie
b) Kompozice:
– členění díla: výstupy; proloženo mezizpěvy
– začátek: prologos – rozprava mezi chůvou a vychovatelem
– konec: exodos – poslední rozhovor Iásona a Médei; Chór – chvalozpěv na Dia
– řazení děje: chronologicky
c) časoprostor: dílo se odehrává v Korynthu, před Médeiiným domem; mythický starověk
d) téma a motiv:
– hlavní téma: část Médeiina života
– námět: co vše je člověk chopen udělat kvůli lásce, zrada, pomsta
– motiv: osamění, žárlivost
Myšlenky:
- „ … dobrovolně nečiní bezpráví, nýbrž ti, kteří činí bezpráví, dělají to všichni bez své vůle“ – toto je myšlenka, kterou, jak se dozvídáme v Platónově díle Gorgias, zřejmě Sokrates pronesl při jednom z rozhovorů se svým učněm – Platónem. Jedná se o pojednání o rozdílu mezi zlem a dobrem, s hlavní otázkou: může člověk vědomě provést něco zlého? Neb, podle Sokrata: „Nikdo nečiní zlo úmyslně“. Oproti tomu Médeia však v Euripidově hře pronáší větu, která, jako by toto tvrzení vyvracela: „ A poznávám sic, jaký zločin spáchať chci; však mocnější jest vášeň než mé úvahy…“.
- Příběh je možné sledovat z více perspektiv; je tu pohled Iásona, který zosobňuje lidskou, obzvláště tedy mužskou, přelétavosta a nestálost. Je zde také vidět věčná lidská nespokojenost a touha po změně. Naopak fanatická Médeia nám nabízí pohled zhrzené ženy a matky, podvedené vlastní láskou. Obětovala pro Iásona všechno, není schopna pochopit, jak ji mohl opustit, zapojuje do celého příběhu (konfliktu) nevinné oběti – své vlastní děti – a i přes vlastní zármutek a ztrátu použije jejich vraždu proti Iásonovi. Dá se tedy považovat její nenávist k Iásonovi a jeho budoucí ženě větší než její láska k vlastním dětem? Mohl její rozhodnutí podpořit fakt, že děti, jejichž život ukončila, byly ztělesněním jejího vztahu s člověkem, který jí tolik ublížil?
- Médeia není v tomto díle potrestána, ani bohy, ani člověkem, proto by se dalo předpokládat, že autorův záměr byl vykreslit Médeiu jako kladnou postavu, možná dokonce nějakým způsobem ospravedlnit vše, co udělala; vyvstává zde tedy morální otázka, zda její zármutek a ztráta byly skutečně adekvátní oběti v podobě smrti dětí.
2. Rozbor
a) veršová výstavba – není
b) typy promluv: řeč přímá, nepřímá, nevlastní polopřímá
c) způsob vyprávění: dialog, očas i vnitřní monolog (ne velmi často)
d) postavy:
– Médeia (hlavní postava): manželka Iásona, dcera krále z Kolchidy Aieta, těžko říct zda se jedná o zápornou, či kladnou postavu;
– Iáson (hlavní postava): Aisonův syn, manžel Médei, později dcery korinthského krále: rozhodně záporná postava a to i přes to, že jeho „provinění“ nebyla zdaleka tak zásadní jako Médeina; Iáson své činy ospravedlňuje tím, že chtěl pouze svým dětem i Médee zařídit slušný život a střechu nad hlavou
– Chůva Iásonových a Médeiných dětí (vedlejší postava): kladná
– Vychovatel Iásonových a Médeiných dětí (vedlejší postava): neutrální
– Chor korinthských žen: zastupují jakoby svědomí; není jistá objektivita; nezaujatě vyslovuje a komentuje důležitá morální dilemata
– Kreon (vedlejší postava): korinthský král; neutrální
– Kreonova dcera (vedlejší postava): dcera korinthského krále; Iásonova druhá láska, dalo by se říct, že se může (nemusí) jednat o zápornou postavu, pokud vycházíme z předpokladu, že o svazku mezi Médeiou a Iásonem věděla a i přesto dobrovolně ulehla s Iásonem a zradila tak Médeiu
– Aigeus (vedlejší postava): athénský král; slíbil Médeie domov, kladná postava
– posel (vedlejší postava): posel z Iásonovi družiny; neutrální
e) vypravěč/ lyrický subjekt: není
3. Rozbor
a) jazykové prostředky: spisovný i nespisovný jazyk, citově zabarvená slova – ženštino
b) tropy a figury:
– inverze: tmavé k zemi kolchické
– řečnická otázka: Či myslíš, že bych lichotila Kreontu, bych nehledala zisku? Zrady nekula?
– historismy: páše, králka
– archaismy: mrzce, zlolajník, zhyne, jsa
– poetismy: usmrtivši
– přirovnání: … neb tento muž jak přístav pro mé záměry se stal …
– epizeuxis: právo teď, teď všechno převráceno jest
– anafora: Jen vzhůru, bídná ruko, chop se meče, chop,
Jen vstup na bolestné žití kolbiště
