Literárněhistorický kontext
a) Zasadit dílo do kontextu autorovy tvorby
O Shakespearovi a jeho životě toho mnoho nevíme. Je mu připisováno celkem 37 děl, ovšem právě díky nedoloženým zprávám o jeho životě nejsme schopni říct, zda všechny skutečně napsal on. Dále je mu připisováno 154 sonetů (sbírka: Sonety) a několik básní, u kterých je zpochybnitelné jeho autorství (1593 – Venuše a Adonis, 1594 – Znásilnění Lukrecie, 1599 – Vášnivý poutník, 1601 – Fénix a hrdlička, 1609 – Nářek milenčin).
Jeho tvorbu lze rozdelit do tří období:
1. Rané období (asi 1589 – 1594)
Charakteristika období:
Během tohoto období se začal Shakespeare uplatňovat jako dramatik (několik jeho her bylo na londýnské scéně uváděno od roku 1592). Jeho hry se často zaměřovaly na historická témata a byly ovlivňeny tvorbou klasických římských dramatiků (Seneca, Plautus). V tomto období se navíc začal věnovat také sonetům.
Nejdůležitějsí díla tohoto období:
- „Romeo a Julie“ – tragédie
- „Richard III.“ – historická hra
- „Zkrocení zlé ženy“ – komedie
2. Střední období (asi 1595 – 1600)
Charakteristika období:
Shakespeare se stále více rozvíjel jako dramatik. Psal hry s komplexními postavami, bohatou poetikou a hlubokými lidkými tématy. Jeho díla začala být temnější a často se v nich zabýval otázkami morálky, moci a lidského osudu.
Nejdůležitější díla tohoto období:
3. Pozdní období (1600 – 1613)
Charakteristika období:
Shakespeare se vrátil ke komediím, napsal také pár romantických her. Jeho díla byla často bohatá na symbolismus.
Nejdůležitější díla tohoto období:
- „Král Lear“ – tragédie
- „Antonius a Kleopatra“ – tragédie
- „Zimní pohádka“ – romantická hra
- „Veselé paničky windsorské“ – komedie
Hamlet představuje vrchol Shakespearovy tvorby a je jedním z nejdůležitějších děl světové literatury. Jedná se o tragédii, která byla poprvé publikována někdy kolem roku 1603 a ve které jsou rozebírána mnohá, velice lidská témata, jako je třeba smrt, morálka, intriky a pomsta. Tato témata byla pro Shakesepara velice typická, a tak není divu, že se objevují i v jiných jeho dílech.
Například v Othellovi vidíme paralelu mezi postavou Hamleta a Othella. Stejně jako Hamlet, je i Othello posedlý podezřením a potýká se se složitými morálními dilematy. Touhu po moci, jakou můžeme pozorovat u Hamletova strýce Claudia, objevíme i u Macbetha, který v průběhu své honby za mocí rozebírá temnou stránku lidské povahy. I přesto, že podobnou charakteristiku a tématiku najdeme ještě u mnoha dalších Shakespearovo děl, je Hamlet zcela jedinečným a komplexním dílem. Hloubka, s jakou Shakespeare proniká do myšlení Hamleta a rozkládá lidské charaktery jen dokazuje, že Shakespear byl skutečně mistrem svého oboru.
Shakespearovo přesné datum narození je néznámé, ovšem díky matrice, která se nachází v kostele v jeho rodném městě (Stratford nad Avonou),víme, že byl 26. dubna 1564 pokřtěn jako „Gulielmus filius Johannes Shakspere“. Ze stejného dokumentu lze také zjistit, že byl 25. dubna 1616 v tomtéž městě pohřben (datum úmrtí – 23. duben).
Narodil se do bohaté obchodnické rodiny. Jeho otec (John Shakespeare) byl slavný a úspěšný rukavičkář a jeho matka (Mary Ardenová) byla dcera bohatého velkostatkáře. Narodil se jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Je pravděpodobné, že Shakespear ve svém rodném městě navštěvoval Gymnásium krále Edwarda VI..
V 18 letech se oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou (26 let), se kterou měl tři děti: Susanna (1583), Hamnet a Judith (1585).
Po narození dvojčat Hamneta a Judith následuje dlouhé období, ze kterého nemáme o Shakespearovi téměř žádné informace. Na scéně se poté znovu objevuje v 90. letech 16. století, kdy přichází do Londýna. Některé záznamy ukazují, že několik z jeho prvních her bylo uváděno na londýnských jevištích po roce 1592.
V letech 1593 a 1594 byla kvůli moru zavřena londýnská divadla. Shakespeare v této době pod ochranou hraběte ze Southamptonu psal poezii. Po skončení epidemie se Shakespeare stal členem nové divadelní společnosti Služebíci lorda komořího, která po udělení privilegia od krále Jakuba I. V roce 1603 přejmenována na Královská společnost. V té působil jako herec a dramatik.
V roce 1599 se tato společnost přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné její desetiny,díky čemuž se výrazně zlepšil jeho finanční stav. Když divadlo Globe roku 1613 vyhořelo, přesunula se celá společnost do divadla Blackfriars. Shakespearova kariéra tímto však skončila a on se vrátil do svého rodného města.
23. dubna 1616 zemřel a dva dny poté byl pohřben před oltářem v kostele Nejsvětější Tojice ve Stratfordu.
b) Zasadit autora do kontextu světové tvorby
William Shakespeare psal v době tzv. anglické renesance. Anglická renesance byla obdobím rozkvětu anglické kultury a vzdělání za vlády Alžběty I. v 16. století. Renesance se do Anglie dostala z Itálie, trvalo to však poměrně dlouho. Proto se není čemu divit, že doba Shakespeara zaostává za dobou Petrarky skoro o dvě stě let. Navíc angličané si do nového směru přinesli některé myšlenky ze středověku, proto se renesanční umění v Anglii a v Itálii lišilo.
Italská renesance byla výrazně ovlivněna antickou kulturou. Italové se velmi do podrobna zabývali filozofií, kulturou a literaturou antického světa. Oproti tomu anglická renesance čerpala hlavně ze středověku a klaických textů, od autorů jako byli například Ovidius či Seneca.
V anglické renesanci hrál důležitou úlohu humanismus , který kladl důraz na vzdělání a kritické myšlení. V Anglii byly založeny nové univerzity a byly překládány filozofické texty. Také hudba a výtvarné umění zažily veliký rozkvět. Dvůr královny Alžběty I. a později i krále Jakuba I. se stal důležitým centrem kultury. Umění bylo výsadou mocných a prestiží panovníků.
Kromě Williama Shakespeara tvořili v této době ještě další následující spisovatelé, kteří všichni do jednoho přispěli k rozvoji literatury a divadla v období anglické renesance:
- Christopher Marlowe (Doktor Faust)
- Edmund Spenser (The Faerie Queene)
- John Donne (Písně a sonety)
- Francis Bacon (Novum Organum)
- Thomas More (Utopia)
- Philip Sidney (Astrophel a Stella)
Období renesance ve světové literatuře:
Španělsko:
- Miguel de Cervantes (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha)
- Lope de Vega (La Dorotea)
Francie:
- Francois Villon (Závěť)
- Francois Rabelais (Gargantua a Pantagruel)
Itálie:
- Dante Alighieri (Božská komedie)
- Francesco Petrarca (Zpěvník)
- Giovanni Boccaccio (Dekameron)
1. Rozbor
a)
- Literární druh: drama
- Literární žánr: alžbětínská tragédie
b) Kompozice:
- Členění díla: členěn do 5 jednání; každé jednání je samostatnou částí děje a je složeno ze scén
- Začátek: Stráž na hradě Elsinor vidí ducha zesnulého krále
- Konec: norský princ Fortinbras přijíždí do Dánska a přebírá vládu
- Řazení děje: převážně chronologicky s retrospektivními prvky
c) Časoprostor: děj se odehrává v Dánsku, konkrétně na hradě Elsinoru; odehrává se za autorovy současnosti (přelom 16. a 17. století)
d) Téma a motiv:
- Hlavní téma: zrada, vražda, pomsta
- Námět: otázka života („Být či nebýt?“), pomsta
- Motivy:
- Pomsty (Hamlet se chce pomstít Claudiovi za smrt otce, Laert se chce pomstít Hamletovi za smrt otce)
- Intrik (zvěd, otrávený meč, otrávené víno)
- Každý dostane, co si zaslouží (Laert a Claudius připravili lest, která je nakonec také zabila)
- Náboženské (Hamlet odmítá zabít Claudia při modlení a poslat ho tím do nebe)
- Falešné bláznovství – lest, či alibi? (Hamlet přestírá, že se zbláznil)
- Nešťastná láska (Ofélie se utopí)
- Podvod (Gertruda se spojí s Claudiem proti Hamletovi i jeho otci)
- Myšlenky:
- Hamlet se, po spatření ducha svého otce, dozvídá okolnosti otcovy smrti a má pocit, že musí konat. Hodlá se pomstít vrahovi svého otce, strýci Claudiovi a při tom za sebou zanechá mnoho obětí. Své činy skrývá pod roušku bláznovské nevědomosti a to i přes to, že při jejich vykonání byl naprosto příčetný. Navíc, tyto oběti nebyly nevyhnutelné. Postava věčně vychytralého Polonia sice neustále šťourala do Hamletových záležitostí, nebyla pro něj však skutečnou hrozbou. Také Hamletovi bývalí spolužáci Rosenkrantz a Guildenstern byli Hamletem posláni doslova na smrt. Krev všech těchto lidí má na rukou Hamlet, přesto však dále pokračuje ve svém odhodlání zabít Claudia a pomstít otce. Pokud byl Hamlet kvůli pomstě ochotný učinit tak strašné věci, mohlo by to znamenat, že někde na té dlouhé cestě za pomstou skutečně zešílel?
2. Rozbor
a) Veršová výstavba: blankvers
b) Typy promluv: repliky a scénické poznámky
c) Způsob vyprávění: dialogy, monology, solilokvia (Hamlet mluví sám k sobě, nikdo jiný ho neslyší)
d) Postavy:
- Hamlet: typ rozpolceného člověka; touha po naplnění ideálů × pocit povinnosti trestat zlo, pochybnost a nedůvěra ve vlastní síly, ale touha po činu
- Claudius: Hamletův strýc a nevlastní otec, zrádný, zákeřný a podlý, neschopný vlády, ale ctižádostivý
- Gertruda: Hamletova matka, královna, vnitřně rozpolcená (dobro i zlo)
- Horatio: Hamletův nejlepší přítel, čestný a spravedlivý; harmonická osobnost, schopná soudit Hamletovo jednání a Claudiovu vinu
- Polonius: nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta, svou oddaností je až směšný, doplatí životem na svou chorobnou snahu zalíbit se
- Laert: Poloniův syn; rozumný, ovšem výbušný, snaží se chránit svou sestru (Ofélie) a cítí povinnost vůči své rodině; sám zaplatí za lest, kterou společně s Cladiem připraví pro Hamleta
- Ofélie: Poloniova dcera, sestra Laerta; naivní, melodramatická a trochu hloupá; utopí se z nešťastné lásky k Hamletovi: nechá se zatáhnout do hry Polonia a královny
e) Vypravěč/ lyrický subjekt: není
3. Rozbor
a) Jazykové prostředky:
- Rozdělujeme dvě jazykové roviny Hamleta: 1. vážná, vznešená; 2. Když předstírá bláznovství: dvojsmysly, metafory
- Obyvatelé hradu (šlechta) – verše, spisovně, vznešeně
- Prostý lid (hrobníci, sluhové) – prostý, lidový jazyk
b) tropy a figury:
- Metafory – jeden z nejvýraznějších jazykových prostředků v Hamletovi
- Oxymoróny
- Přirovnání
- Hyperbola
- Ironie
