Autoři

Euripides

Publikováno od autora: Sára / Komentáře: 2

O Euripidově životě se toho mnoho neví. Narodil se na Salamíně (485 – 406 př.n.l.), do bohaté rodiny. Od dětství ho otec údajně nutil trénovat atletiku. Byl to velmi vzdělaný muž. Ke konci života ho nenávist Athéňanů vyhnala do Makedonie, kde poté také nešťastnou náhodou zemřel. Prý ho při návratu z hostiny napadli psi. Většina lidí to považovala za náhodu, ovšem našli se tací, kteří byli toho názoru, že psy poslali rozbouření Athéňané. Mezi jeho nejznámější díla patří například Médeia, Ifigénia u Taurů (Ifigénie v Tauridě), Helena a Hippolytos

Knihy/rozbory

Médeia – Euripides

Publikováno od autora: Sára / 0 komentářů

Literárněhistorický kontext

a) Zasadit dílo do kontextu autorovy tvorby

Euripidovi je připisováno celkem 92 her, avšak do dnešní doby se jich zachovalo pouze 18 (4 z nich připisovány neprávem).

Nejslavnější z jeho děl, Médeia, je v dnešní době jednou z nejoblíbenějších a nejhranějších antických tragédií, avšak za Euripidova života tomu bylo přesně naopak. Jeho díla byla všeobecně neoblíbená. Athéňanům nebyl příjemný Euripidův pohled na svět. Byl realista, ve svých dílech často kritizoval politiku a morální nastavení tahdejší athénské společnosti. Lidmi byl také velmi často označován za misogyna a to i přes to, že v jeho dílech byli nejčastěji hlavními hrdinkami ženy.

Se svými hrami vyhrál v soutěži autorů celkem pouze třikrát a konkrétně Médeia bylo dílo, za které dostal v roce 431. př.n.l. nejhorší 3. místo (na prvním místě byl Euforion, na druhém Sofokles). Prohra se však netýkala pouze Médei. Básníci a autoři vždy závodili se čtyřmi dramaty najednou (tzv. Tetralogie), proto propad této Euripidovy tragédie mohl souviset s ostaními, jak se zdá, méně podařenými dramaty. Těmi byly: Filoktetés, Diktys a satyrská hra Eristai (ženci).  

O Euripidově životě se toho mnoho neví. Narodil se na Salamíně (485 – 406 př.n.l.), do bohaté rodiny. Od dětství ho otec údajně nutil trénovat atletiku. Byl to velmi vzdělaný muž. Ke konci života ho nenávist Athéňanů vyhnala do Makedonie, kde poté také nešťastnou náhodou zemřel. Prý ho při návratu z hostiny napadli psi. Většina lidí to považovala za náhodu, ovšem našli se tací, kteří byli toho názoru, že psy poslali rozbouření Athéňané.

Mezi další jeho známá díla patří například Ifigénia u Taurů (Ifigénie v Tauridě), Helena a Hippolytos.

b) Zasadit autora do kontextu světové tvorby

Euripides žil v období antického Řecka. Jedná se o období mezi příchodem řeckých kmenů do egejské oblasti (2. tisíciletí př.n.l.) a nadvládou řecké říše 4. – 6. století př.n.l.). Antické Řecko vytvořilo mimořádně vyspělou kulturu, nejvíce pak v architektuře. Řecká vzdělanost měla velký vliv také na formování křesťanství. Euripidovými nejznámějšími současníky byli Aischylos (Oresteia) a Sofokles (Král Oidipus, Antigona, Élektra).

V porovnání např. s Aischylem, který psal o boji člověka proti osudu, popisoval Euripides v Médeie  především boj člověka s člověkem. Jako muž dokázal také velmi dobře vykreslit postavu Médei i jiných svých ženských (především hlavních) postav. Ve svých dílech často zpochybňoval jednání bohů.

Umělecký styl: starořecké drama

Drama – divadlo:

  • Veřejná záležitost
  • Zpočátku náboženská, později zábavná funkce
  • Divadlo bylo organizováno správou městského státu a financováno bohatými občany
  • Ženám nebylo dovoleno hrát, mohly se však představení účastnit
  • Zahájení představení: Dionýsův kněz obětoval sele, poté se losovalo o pořadí, v němž se měly soutěžní hry hrát
  • Nejslavnější řecké hry – původ v obřadních hrách boha Dionýsa (=bůh plodivých sil přirody), oslava jara
  • Nejdůležitější svátky:
    • velké dionýse = jarní svátky, konané v březnu po znovuzahájení mořeplavby, trvaly 5 dní
    • lénaje = leden – únor
  • herci hráli v maskách z kozí kůže, nosili dlouhé oděvy a střevice s vysokými podpatky (aby se zvýšila jejich postava)
  • hrálo se jen ve dne (kvůli světlu)
  • každý herec měl více rolí, ženské postavy hráli také muži (díky maskám to však nebyl problém)
  • jednalo se spíše o závody autorů
  • porota: 10 náhodně vybraných osob; za každý athénský obvod 1 osoba
  • o umístění poté hlasovalo 5 z nich (aby výseldky nemohly být ovlivněny – losovalo se
  • vítěz byl ověnčen břečťanem a dostal také finanční odměnu
  • 1. cena přinášela každěmu výherci velkou váženost a příležitosti, naopak 3. cena znamenala propadnutí, naprostou potupu
  • Divadla:
    • Původně dřevěná, později kamenná
    • V dolíku => výborná akustika
    • Části:
      • Orchéstra: kruhová nebo polokruhová plošina určená pro chór
      • Skéné: vlastní jeviště
      • Hlediště: do svahu kopce
      • 1. řada vedle hlediště = čestná, zdobená místa (kněží, veřejní představitelé města), 2 vchody pro obecenstvo
  • Průběh soutěží:
    • 1. den – dithyramby (zpívané kultovní hymny)
    • 2. den – komedie
    • Zbylé dny – tragické trilogie
    • Úplně nakonec bylo vždy satyrické drama – mělo za úkol zlepšit obecenstvu náladu po sérii tragických her
  • Nejvíce 2 žánry:
    • Tragédie, komedie
  • TRAGÉDIE
    • Starší než komedie
    • Doslovný překlad: Kozlí píseň (démoni představeni v podobě kozlů)
    • Vznik: z obřadných zpěvů (dithyrambů) zpívaných na počest boha Dionýsa, dílem sboru pěvců oblečených do kozích kůží, doprovázeno tancem
    • Cíl: u diváka vzbudit hrůzu a soucit s hrdinou
    • Usmrcení se nepředvádělo na jevišti – informuje o něm posel
    • Znaky:
      • 1. Téma čerpá z mytologie
      • 2. Hrdinové:
        • Odvážní, stateční
        • Krutí, samolibí
      • 3. Konflikt se silnějším (boj s osudem, bohy, zákonem, společností, …)
      • 4. Končí tragicky (hrdina: fyzicky podlehne, mravně zvítězí)
      • 5. Přítomnost chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
      • 6. Jednota času, děje a místa (tzv. Aristotelova zásada tří jednot: zásada děje, místa a času; děj je na jednom místě, během 24 hodin a bez vedlejších odboček)
      • 7. Děj se nečlení na dějství
      • 8. Spojení mluveného slova, zpěvu a tance

1. Rozbor

a)

 – Literární druh: drama

 – Literární žánr: tragédie

b) Kompozice:

            – členění díla: výstupy; proloženo mezizpěvy

– začátek: prologos – rozprava mezi chůvou a vychovatelem

– konec: exodos – poslední rozhovor Iásona a Médei; Chór – chvalozpěv na                 Dia

– řazení děje: chronologicky

c) časoprostor: dílo se odehrává v Korynthu, před Médeiiným domem; mythický starověk

d) téma a motiv:

            – hlavní téma: část Médeiina života

            – námět: co vše je člověk chopen udělat kvůli lásce, zrada, pomsta

            – motiv: osamění, žárlivost

Myšlenky:

  • „ … dobrovolně nečiní bezpráví, nýbrž ti, kteří činí bezpráví, dělají to všichni bez své vůle“ – toto je myšlenka, kterou, jak se dozvídáme v Platónově díle Gorgias, zřejmě Sokrates pronesl při jednom z rozhovorů se svým učněm – Platónem. Jedná se o pojednání o rozdílu mezi zlem a dobrem, s hlavní otázkou: může člověk vědomě provést něco zlého? Neb, podle Sokrata: „Nikdo nečiní zlo úmyslně“. Oproti tomu Médeia však v Euripidově hře pronáší větu, která, jako by toto tvrzení vyvracela: „ A poznávám sic, jaký zločin spáchať chci; však mocnější jest vášeň než mé úvahy…“.
  • Příběh je možné sledovat z více perspektiv; je tu pohled Iásona, který zosobňuje lidskou, obzvláště tedy mužskou, přelétavosta a nestálost. Je zde také vidět věčná lidská nespokojenost a touha po změně. Naopak fanatická Médeia nám nabízí pohled zhrzené ženy a matky, podvedené vlastní láskou. Obětovala pro Iásona všechno, není schopna pochopit, jak ji mohl opustit, zapojuje do celého příběhu (konfliktu) nevinné oběti – své vlastní děti – a i přes vlastní zármutek a ztrátu použije jejich vraždu proti Iásonovi. Dá se tedy považovat její nenávist k Iásonovi a jeho budoucí ženě větší než její láska k vlastním dětem? Mohl její rozhodnutí podpořit fakt, že děti, jejichž život ukončila, byly ztělesněním jejího vztahu s člověkem, který jí tolik ublížil?
  • Médeia není v tomto díle potrestána, ani bohy, ani člověkem, proto by se dalo předpokládat, že autorův záměr byl vykreslit Médeiu jako kladnou postavu, možná dokonce nějakým způsobem ospravedlnit vše, co udělala; vyvstává zde tedy morální otázka, zda její zármutek a ztráta byly skutečně adekvátní oběti v podobě smrti dětí.

2. Rozbor

a) veršová výstavba – není

b) typy promluv: řeč přímá, nepřímá, nevlastní polopřímá

c) způsob vyprávění: dialog, očas i vnitřní monolog (ne velmi často)

d) postavy:

 – Médeia (hlavní postava): manželka Iásona, dcera krále z Kolchidy Aieta, těžko říct zda se jedná o zápornou, či kladnou postavu;

 – Iáson (hlavní postava): Aisonův syn, manžel Médei, později dcery korinthského krále: rozhodně záporná postava a to i přes to, že jeho „provinění“ nebyla zdaleka tak zásadní jako Médeina; Iáson své činy ospravedlňuje tím, že chtěl pouze svým dětem i Médee zařídit slušný život a střechu nad hlavou

– Chůva Iásonových a Médeiných dětí (vedlejší postava): kladná

– Vychovatel Iásonových a Médeiných dětí (vedlejší postava): neutrální

– Chor korinthských žen: zastupují jakoby svědomí; není jistá objektivita; nezaujatě vyslovuje a komentuje důležitá morální dilemata

– Kreon (vedlejší postava): korinthský král; neutrální

– Kreonova dcera (vedlejší postava): dcera korinthského krále; Iásonova druhá láska, dalo by se říct, že se může (nemusí) jednat o zápornou postavu, pokud vycházíme z předpokladu, že o svazku mezi Médeiou a Iásonem věděla a i přesto dobrovolně ulehla s Iásonem a zradila tak Médeiu

– Aigeus (vedlejší postava): athénský král; slíbil Médeie domov, kladná postava

– posel (vedlejší postava): posel z Iásonovi družiny; neutrální

e) vypravěč/ lyrický subjekt: není

3. Rozbor

a) jazykové prostředky: spisovný i nespisovný jazyk, citově zabarvená slova – ženštino

b) tropy a figury:

 – inverze: tmavé k zemi kolchické

– řečnická otázka: Či myslíš, že bych lichotila Kreontu, bych nehledala zisku? Zrady nekula?

– historismy: páše, králka

– archaismy: mrzce, zlolajník, zhyne, jsa

– poetismy: usmrtivši

– přirovnání:  … neb tento muž jak přístav pro mé záměry se stal …

– epizeuxis: právo teď, teď všechno převráceno jest

– anafora:  Jen vzhůru, bídná ruko, chop se meče, chop,

                  Jen vstup na bolestné žití kolbiště

Autoři

William Shakespeare

Publikováno od autora: Sára / 0 komentářů

Shakespearovo přesné datum narození je neznámé, ovšem díky matrice, která se nachází v kostele v jeho rodném městě (Stratford nad Avonou), víme, že byl 26. dubna 1564 pokřtěn jako „Gulielmus filius Johannes Shakspere“. Ze stejného dokumentu lze také zjistit, že byl 25. dubna 1616 v tomtéž městě pohřben (datum úmrtí – 23. duben).

Narodil se do bohaté obchodnické rodiny. Jeho otec (John Shakespeare) byl slavný a úspěšný rukavičkář  a jeho matka (Mary Ardenová) byla dcera bohatého velkostatkáře. Narodil se jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Je pravděpodobné, že Shakespear ve svém rodném městě navštěvoval Gymnásium krále Edwarda VI..

V 18 letech se oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou (26 let), se kterou měl tři děti: Susanna (1583), Hamnet a Judith (1585).

Po narození dvojčat Hamneta a Judith následuje dlouhé období, ze kterého nemáme o Shakespearovi téměř žádné informace. Na scéně se poté znovu objevuje v 90. letech 16. století, kdy přichází do Londýna. Některé záznamy ukazují, že několik z jeho prvních her bylo uváděno na londýnských jevištích po roce 1592.

V letech 1593 a 1594 byla kvůli moru zavřena londýnská divadla. Shakespeare v této době pod ochranou hraběte ze Southamptonu psal poezii. Po skončení epidemie se Shakespeare stal členem nové divadelní společnosti Služebíci lorda komořího, která po udělení privilegia od krále Jakuba I. V roce 1603 přejmenována na Královská společnost. V té působil jako herec a dramatik.

V roce 1599 se tato společnost přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné její desetiny, díky čemuž se výrazně zlepšil jeho finanční stav. Když divadlo Globe roku 1613 vyhořelo, přesunula se celá společnost do divadla Blackfriars. Shakespearova kariéra tímto však skončila a on se vrátil do svého rodného města.

23. dubna 1616 zemřel a dva dny poté byl  pohřben před oltářem v kostele Nejsvětější Tojice ve Stratfordu.

Knihy/rozbory

Hamlet – William Shakespeare

Publikováno od autora: Sára / 0 komentářů

Literárněhistorický kontext

a) Zasadit dílo do kontextu autorovy tvorby

O Shakespearovi a jeho životě toho mnoho nevíme. Je mu připisováno celkem 37 děl, ovšem právě díky nedoloženým zprávám o jeho životě nejsme schopni říct, zda všechny skutečně napsal on. Dále je mu připisováno 154 sonetů (sbírka: Sonety) a několik básní, u kterých je zpochybnitelné jeho autorství (1593 – Venuše a Adonis, 1594 – Znásilnění Lukrecie, 1599 – Vášnivý poutník, 1601 – Fénix a hrdlička, 1609 – Nářek milenčin).

Jeho tvorbu lze rozdelit do tří období:

1. Rané období (asi 1589 – 1594)

Charakteristika období:

Během tohoto období se začal Shakespeare uplatňovat jako dramatik (několik jeho her bylo na londýnské scéně uváděno od roku 1592). Jeho hry se často zaměřovaly na historická témata a byly ovlivňeny tvorbou klasických římských dramatiků (Seneca, Plautus). V tomto období se navíc začal věnovat také sonetům.

Nejdůležitějsí díla tohoto období:

2. Střední období (asi 1595 – 1600)

Charakteristika období:

Shakespeare se stále více rozvíjel jako dramatik. Psal hry s komplexními postavami, bohatou poetikou a hlubokými lidkými tématy. Jeho díla začala být temnější a často se v nich zabýval otázkami morálky, moci a lidského osudu.

Nejdůležitější díla tohoto období:

3. Pozdní období (1600 – 1613)

Charakteristika období:

Shakespeare se vrátil ke komediím, napsal také pár romantických her. Jeho díla byla často bohatá na symbolismus.

Nejdůležitější díla tohoto období:

Hamlet představuje vrchol Shakespearovy tvorby a je jedním z nejdůležitějších děl světové literatury. Jedná se o tragédii, která byla poprvé publikována někdy kolem roku 1603 a ve které jsou rozebírána mnohá, velice lidská témata, jako je třeba smrt, morálka, intriky a pomsta. Tato témata byla pro Shakesepara velice typická, a tak není divu, že se objevují i v jiných jeho dílech.

Například v Othellovi vidíme paralelu mezi postavou Hamleta a Othella. Stejně jako Hamlet, je i Othello posedlý podezřením a potýká se se složitými morálními dilematy. Touhu po moci, jakou můžeme pozorovat u Hamletova strýce Claudia, objevíme i u Macbetha, který v průběhu své honby za mocí rozebírá temnou stránku lidské povahy. I přesto, že podobnou charakteristiku a tématiku najdeme ještě u mnoha dalších Shakespearovo děl, je Hamlet zcela jedinečným a komplexním dílem. Hloubka, s jakou Shakespeare proniká do myšlení Hamleta a rozkládá lidské charaktery jen dokazuje, že Shakespear byl skutečně mistrem svého oboru.

Shakespearovo přesné datum narození je néznámé, ovšem díky matrice, která se nachází v kostele v jeho rodném městě (Stratford nad Avonou),víme, že byl 26. dubna 1564 pokřtěn jako „Gulielmus filius Johannes Shakspere“. Ze stejného dokumentu lze také zjistit, že byl 25. dubna 1616 v tomtéž městě pohřben (datum úmrtí – 23. duben).

Narodil se do bohaté obchodnické rodiny. Jeho otec (John Shakespeare) byl slavný a úspěšný rukavičkář  a jeho matka (Mary Ardenová) byla dcera bohatého velkostatkáře. Narodil se jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Je pravděpodobné, že Shakespear ve svém rodném městě navštěvoval Gymnásium krále Edwarda VI..

V 18 letech se oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou (26 let), se kterou měl tři děti: Susanna (1583), Hamnet a Judith (1585).

Po narození dvojčat Hamneta a Judith následuje dlouhé období, ze kterého nemáme o Shakespearovi téměř žádné informace. Na scéně se poté znovu objevuje v 90. letech 16. století, kdy přichází do Londýna. Některé záznamy ukazují, že několik z jeho prvních her bylo uváděno na londýnských jevištích po roce 1592.

V letech 1593 a 1594 byla kvůli moru zavřena londýnská divadla. Shakespeare v této době pod ochranou hraběte ze Southamptonu psal poezii. Po skončení epidemie se Shakespeare stal členem nové divadelní společnosti Služebíci lorda komořího, která po udělení privilegia od krále Jakuba I. V roce 1603 přejmenována na Královská společnost. V té působil jako herec a dramatik.

V roce 1599 se tato společnost přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné její desetiny,díky čemuž se výrazně zlepšil jeho finanční stav. Když divadlo Globe roku 1613 vyhořelo, přesunula se celá společnost do divadla Blackfriars. Shakespearova kariéra tímto však skončila a on se vrátil do svého rodného města.

23. dubna 1616 zemřel a dva dny poté byl  pohřben před oltářem v kostele Nejsvětější Tojice ve Stratfordu.

b) Zasadit autora do kontextu světové tvorby

William Shakespeare psal v době tzv. anglické renesance. Anglická renesance byla obdobím rozkvětu anglické kultury a vzdělání za vlády Alžběty I. v 16. století. Renesance se do Anglie dostala z Itálie, trvalo to však poměrně dlouho. Proto se není čemu divit, že doba Shakespeara zaostává za dobou Petrarky skoro o dvě stě let. Navíc angličané si do nového směru přinesli některé myšlenky ze středověku, proto se renesanční umění v Anglii a v Itálii lišilo.

Italská renesance byla výrazně ovlivněna antickou kulturou. Italové se velmi do podrobna zabývali filozofií, kulturou a literaturou antického světa. Oproti tomu anglická renesance čerpala hlavně ze středověku a klaických textů, od autorů jako byli například Ovidius či Seneca.

V anglické renesanci hrál důležitou úlohu humanismus , který kladl důraz na vzdělání a kritické myšlení. V Anglii byly založeny nové univerzity a byly překládány filozofické texty. Také hudba a výtvarné umění zažily veliký rozkvět. Dvůr královny Alžběty I. a později i krále Jakuba I. se stal důležitým centrem kultury. Umění bylo výsadou mocných a prestiží panovníků.

Kromě Williama Shakespeara tvořili v této době ještě další následující spisovatelé, kteří všichni do jednoho přispěli k rozvoji literatury a divadla v období anglické renesance:

  • Christopher Marlowe (Doktor Faust)
  • Edmund Spenser (The Faerie Queene)
  • John Donne (Písně a sonety)
  • Francis Bacon (Novum Organum)
  • Thomas More (Utopia)
  • Philip Sidney (Astrophel a Stella)

Období renesance ve světové literatuře:

Španělsko:

Francie:

Itálie:

1. Rozbor

a)

  • Literární druh: drama
  • Literární žánr: alžbětínská tragédie

b) Kompozice:

  • Členění díla:  členěn do 5 jednání; každé jednání je samostatnou částí děje a je složeno ze scén
  • Začátek: Stráž na hradě Elsinor vidí ducha zesnulého krále
  • Konec: norský princ Fortinbras přijíždí do Dánska a přebírá vládu
  • Řazení děje: převážně chronologicky s retrospektivními prvky

c) Časoprostor: děj se odehrává v Dánsku, konkrétně na hradě Elsinoru; odehrává se za autorovy současnosti (přelom 16. a 17. století)

d) Téma a motiv:

  • Hlavní téma: zrada, vražda, pomsta
  • Námět: otázka života („Být či nebýt?“), pomsta
  • Motivy:
    • Pomsty (Hamlet se chce pomstít Claudiovi za smrt otce, Laert se chce pomstít Hamletovi za smrt otce)
    • Intrik (zvěd, otrávený meč, otrávené víno)
    • Každý dostane, co si zaslouží (Laert a Claudius připravili lest, která je nakonec také zabila)
    • Náboženské (Hamlet odmítá zabít Claudia při modlení a poslat ho tím do nebe)
    • Falešné bláznovství – lest, či alibi? (Hamlet přestírá, že se zbláznil)
    • Nešťastná láska (Ofélie se utopí)
    • Podvod (Gertruda se spojí s Claudiem proti Hamletovi i jeho otci)
  • Myšlenky:
    • Hamlet se, po spatření ducha svého otce, dozvídá okolnosti otcovy smrti a má pocit, že musí konat. Hodlá se pomstít vrahovi svého otce, strýci Claudiovi a při tom za sebou zanechá mnoho obětí. Své činy skrývá pod roušku bláznovské nevědomosti a to i přes to, že při jejich vykonání byl naprosto příčetný. Navíc, tyto oběti nebyly nevyhnutelné. Postava věčně vychytralého Polonia sice neustále šťourala do Hamletových záležitostí, nebyla pro něj však skutečnou hrozbou. Také Hamletovi bývalí spolužáci Rosenkrantz a Guildenstern byli Hamletem posláni doslova na smrt. Krev všech těchto lidí má na rukou Hamlet, přesto však dále pokračuje ve svém odhodlání zabít Claudia a pomstít otce. Pokud byl Hamlet kvůli pomstě ochotný učinit tak strašné věci, mohlo by to znamenat, že někde na té dlouhé cestě za pomstou skutečně zešílel?


2. Rozbor

a) Veršová výstavba: blankvers

b) Typy promluv: repliky a scénické poznámky

c) Způsob vyprávění: dialogy, monology, solilokvia (Hamlet mluví sám k sobě, nikdo jiný ho neslyší)

d) Postavy:

  • Hamlet: typ rozpolceného člověka; touha po naplnění ideálů × pocit povinnosti trestat zlo, pochybnost a nedůvěra ve vlastní síly, ale touha po činu
  • Claudius: Hamletův strýc a nevlastní otec, zrádný, zákeřný a podlý, neschopný vlády, ale ctižádostivý
  • Gertruda: Hamletova matka, královna, vnitřně rozpolcená (dobro i zlo)
  • Horatio: Hamletův nejlepší přítel, čestný a spravedlivý; harmonická osobnost, schopná soudit Hamletovo jednání a Claudiovu vinu
  • Polonius: nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta, svou oddaností je až směšný, doplatí životem na svou chorobnou snahu zalíbit se
  • Laert: Poloniův syn; rozumný, ovšem výbušný, snaží se chránit svou sestru (Ofélie) a cítí povinnost vůči své rodině; sám zaplatí za lest, kterou společně s Cladiem připraví pro Hamleta
  • Ofélie: Poloniova dcera, sestra Laerta; naivní, melodramatická a trochu hloupá; utopí se z nešťastné lásky k Hamletovi: nechá se zatáhnout do hry Polonia a královny

e) Vypravěč/ lyrický subjekt: není

3. Rozbor

a) Jazykové prostředky:

  • Rozdělujeme dvě jazykové roviny Hamleta: 1. vážná, vznešená; 2. Když předstírá bláznovství: dvojsmysly, metafory
  • Obyvatelé hradu (šlechta) – verše, spisovně, vznešeně
  • Prostý lid (hrobníci, sluhové) – prostý, lidový jazyk

b) tropy a figury:

  • Metafory – jeden z nejvýraznějších jazykových prostředků v Hamletovi
  • Oxymoróny
  • Přirovnání
  • Hyperbola
  • Ironie

Autoři

Petra Stehlíková

Publikováno od autora: Sára / 0 komentářů

Život a kariéra:

 Petra Stehlíková (nar.1976) je česká autorka  původně vyučená v oboru zdravotní laborant. Jako nováček mezi autory svoje první díla nejprve vydávala vlastním nákladem. V roce 2016 jí ovšem v nakladatelství HOST vyšla kniha Naslouchač, první díl z plánované pentalogie (zatím vydané tři díly – Naslouchač, Faja, Nasterea).

Knihy:

  • trilogie – Susan Smithová (Zrozena z popela – 2012, Pohlcena plameny – 2012, Dívka a Fénix – 2012)
  • dvojdílná série – Eriel (Vzpomínky na Eriel – 2012, Sny o Eriel – 2014)
  • Sněhurka jablka nebaští (2017)
  • plánovaná pentalogie Naslouchač (Naslouchač – 2016, Faja – 2017, Nasterea – 2021)

Knihy

Neviditelná dívka

Publikováno od autora: Sára / 0 komentářů

Autor: Mariel Hemingway

Příběh dívky, která to nikdy neměla lehké, ale i přes všechny nástrahy a překážky života, se stále dokázala smát.

Mariel Hemingwayová popisuje svoje dětství coby vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye, jejíž rodiče byli alkoholici a její sestra závislá na drogách.  Popisuje těžké období, kdy se rodiče hádali, nebo když měl její otec infarkt a matka rakovinu, ale také světlé chvilky, když si užívala se svojí kamarádkou u moře, jezdila na koních do přírody, hrála si se svým pejskem panem Bubbym a nebo si prostě jenom užívala chvilky s rodinou, kdy po sobě nikdo neřval ani neházel talíře. Její život byl jako na horské dráze. Jednou byla nahoře a byla jako každé jiné šťastné dítě. Potom se ale něco pokazilo a ona se ocitla úplně na dně. Její rodina rozhodně nebyla dokonalá. Byla pravý opak. Mariel si ovšem nikdy nestěžovala. Svoji rodinu milovala i se všemi chybami, které její rodiče a sourozenci měli.

I přes to, jak byla kniha krátká, byla plná všeho možného, od zoufalství až po nezkrotné nadšení a lásku. Takovýto styl knih já moc nečtu a překvapilo mě, jak moc byla kniha zajímavá. Příběh malé holky, která se neúnavně strala o svou nemocnou matku a neměla skoro žádný čas dělat věci jako ostatní teenageři, která do noci musela poslouchat jak se její rodiče hádají a dívat se jak se ze zármutku opíjejí, vás donutí přemýšlet. Mariel, ač měla težké dětství, se dokázala na svět dívat pozitivně. Nikdy neztrácela naději a i když už byla v koncích, vždycky si nějak poradila. Mnoho lidí by si z ní mělo brát příklad. Moc se mi to líbilo a určitě bych to doporučila i lidem, kteří takovéto téma nemají zrovna v lásce, protože i když kniha pojednává o vážných tématech, je napsaná pozitivním pohledem plným nadšení pro život.

A když tady tak ležím a tisknu se zády k posteli, cítím jak mě zaplavuje klid. Mám dobrý život, a možná tomu tak bylo vždycky, a nevím, jestli po něčem toužím víc než po létě, ledové vodě, jezeru Alice Lake a projížďkách na koni ve vysoké trávě. Mám svou rodinu, která není dokonalá, a Idaho, které dokonalé je, a je mi dobře.

Moje hodnocení knihy: 80%

Počet stran: 94

Ilustrace: nejsou

Nakladatelství: Portál

Kde ji koupit: https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/neviditelna-divka-1289876 (Jde jenom o moje osobní doporučení a ověřené stránky. Samozřejmě je mnoho stránek a obchodů kde je možné tuto knihu zakoupit)

Knihy

Škola dobra a zla

Publikováno od autora: Sára / 0 komentářů

Autor: Soman Chainani

Všichni známe klasiké pohádky jako o Jeníčkovi a Mařence nebo o šípkové Růžence. Přemýšleli jste ale někdy odkud se všechny pohádkové postavy berou? Jak a kde vznikají nám tak dobře známé pohádky? odpověď naleznete ve škole dobra a zla.

Dvě kamarádky Sofie a Agáta žijí v malém a nudném městečku jménem Gavaldon. Tedy, nudném jak pro koho. Tyto dvě děvčata jsou rozdílné jako den a noc. Agáta, drobná dívka s krátkými černými vlasy by nejradši nevystrčila paty ze svého rodného a bezpečného města. Sofie, kráska s dlouhými blonďatými vlasy, ale narozdíl od ní nepřemýšlí o ničem jiném, než  jak se z nudného městečka dostat a zažít fůru pohádkových dobrodružství, nejlépe s krásným princem po boku. A jako náhodou tu jedna taková příležitost je. Každých pět let totiž zmizí dvě děti. Jedno vždy krásné, dobré a ušlechtilé, druhé  ohavné a zlé. Prý je odnáší kouzlený školník do svých dvou škol – do školy dobra a zla. Ty krásné a hodné děti se prý ve škole dobra učí jak být princi a princeznami a nakonec, pokud uspějí, zažijí vlastní pohádku. Největšími hrdinkami byli například Sněhurka, Locika, Popelka aj. Ve škole zla se zase děvčata a chlapci učí, jak se stát čarodějnicemi a čaroději. Ti ůspěšní se pak taky dostanou do pohádky kde jsou hlavními záporaky jako např. Macecha z Popelky nebo vlk z červené Karkulky. Sofie si nepřeje nic jiného než být unesena školníkem a je přesvědčená, že ona patří do školy dobra a Agáta zase do školy zla. A skutečně. Sofie je spolu s Agátou té osudné noci odnesena tajemnou černou postavou, připomínající spíše stín nežli člověka. Všechno se zdá být dokonalé. Všechno do sebe zapadá. Až na drobný detail. Sofie se neocitne ve své vytoužené škole dobra ale v hnusné, smradlavé a špinavé škole zla. A její místo ve škole dobra zaujme Agáta, která se do čistého růžového prostředí školy dobra vůbec nehodí. Sofie je přesvědčená, že musí jít o omyl. Jenže co když ne? Co když spadla každá do správné školy? A najde si nakonec každá svůj šťastný konec?

Musím se přiznat, že od této knihy jsem z počátku čekala, že to bude spíše taková pohádka pro děti nejen podle anotace ale také podle obálky. Tahle kniha mě ovšem mile překvapila. Není napsaná jako klasická pohádka ale jako fantasy dobrodružný příběh s pohádkovým tématem. I přes to, že je to fantastický svět s lidmi s nadpřirozenými schopnostmi, jsou problémy hlavních hrdinek velice reálné. Podivné přátelství mezi hlavními hrdinkami a Sofiiny sympatie k Tedrosovy, princovi ze školy dobra, se zaměřuje na téma jež někdo může zažívat i v reálném životě. Vzniká zde milostný trojúhelník. Agátino a Sofiino přátelství je ve zkoušce osudu. I když byl tento díl spíše na seznámení s hlavními hrdinkami a školami, ani zde nechyběla nějaká ta akce a zvraty. Pokud jste taky někdo pochyboval, zda na tuhle knihu nejste už moc staří, rozhodně stojí za to to s ní alespoň zkusit. jsem si jistá, že pokud máte rádi fantasy ale o zombiecích a upírech se vám zrovna číst nechce, bude se vám tahle kniha líbit.

,,Pusť mě!“ prskala. ,,Ani tohle není od princezny zrovna moudré rozhodnutí!“ řekl Tedros. ,,Pusť!“ Tedros poslechl a Agáta se odtáhla. ,,Nejsem žádná princezna!“ štěkla a pokusila se spravit si límeček. ,,Když myslíš.“ Princ pokrčil rameny a zadíval se někam dolů. Agáta si všimla jak má poškrábané nohy, crčely jí z nich vodopády lesklé krve. Všechno se jí zamlžilo před očima. Tedros se usmál. ,,Raz… dva… tři…“ Klesla mu do náruče. ,,Jasná princezna“ řekl.

Moje hodnocení knihy: 75%

Ilustrátor: Iacopo Bruno

Počet stran: 411

Nakladatelství: Cooboo

Dílů (v českém překladu): 5

Kde jí koupit: https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/skola-dobra-a-zla-630796 (Jde jenom o moje osobní doporučení a ověřené stránky. Samozřejmě je mnoho stránek a obchodů kde je možné tuto knihu zakoupit)

Nezařazené

Moje první řádky

Publikováno od autora: Sára

Příběhy jsou tu pro nás už mnoho let. Ze začátku byly pouze mluvené. Lidé si vyprávěli příběhy pro pobavení, zastrašení nebo například jako ponaučení. Později je začali sepisovat, a tak je uchovali pro budoucí generace. S knihami se setkáváme už v nejranějším období našeho života, od dětských knížek s obrázky přes pohádky a učebnice. Později povinné čtení a nakonec znovu pohádky, které čteme svým dětem. Mezi tím vším jsou samozřejmě knihy, které čteme z vlastního zájmu ve svém volném čase. Ať už jsi na můj blog narazil/a náhodou, nebo jsi velkým milovníkem knih, najdeš zde recenze a popisy všemožných knih od klasiky až po moderní světovou ale i československou beletrii. Doufám, že zde načerpáš inspiraci a budeš mít stále co číst.